Tento skanzen vznikl jako součást výzkumného programu, který navázal na výsledky velkoplošného archeologického výzkumu, prováděného na této lokalitě v průběhu padesátých až sedmdesátých let dr. I. Pleinerovou, pracovnicí Archeologického ústavu v Praze. Místo výzkumu se v r. 1981 změnilo na stanoviště experimentální archeologie, podobné těm, která pracují v Dánsku, Anglii, Německu, Polsku, Francii atd. Stavby ve skanzenu byly budovány na základě archeologickým průzkumem odkrytých půdorysů. Byly používány stejné druhy dřeva jako v dávné minulosti, opracovávané nástroji, vyrobenými podle původních typů, známých z archeologických nálezů. Pracovní postupy byly voleny tak, aby se co nejvíce přibližovaly podmínkám v minulosti. V rámci experimentu byly prováděny pokusné výpaly keramiky v replice hrnčířské pece, probíhal výzkum trvanlivosti a klíčivosti obilí uloženého dlouhodobě v zásobních jamách. V obytných objektech byly zkoumány podmínky bydlení v letním i zimním období. V archeologickém skanzenu se lze s výsledky těchto experimentů seznámit a nahlédnout tak do způsobu života našich dávných předků.